Hlavní nabídka

Přihlášení

Jak se žilo ve středověku aneb jak se stát rytířem

První část projektového vyučování se uskutečnila 31. 1. 2006 ve třídě 7. A, v ZŠ Vrchlického
v Radvanicích. Projekt pokračoval druhou částí 16. 6. 2006 (viz 2. ukázka).
Program:

rytíř 4
Fotoreportáž Rytíři ve středověku 1

Fotoreportáž Rytíři ve středověku 2
1. Tento den byla pážata ze 7. ročníku povýšena na panoše. Každé páže muselo splnit zásady pro povýšení na panoše.
2. Na hostině u panského stolu jsme vyzkoušeli středověkou krmi.
3. Hostina byla doprovázena hrou na hudební nástroje s dobovými skladbami.
4. Předvedli jsme  tanec, vystoupení hudebníků, artistů a dvorních šašků.
5. Předem jsme si vytvořili módní katalog a podle něho si ušili gotický oděv.
6. Rytíři předvedli svou zbroj.

 
rytíř 1 rytíř 2 rytíř 3 rytíř 5 rytíř 6
Chci se stát rytířem
K výsadám rytířského stavu vedly dvě cesty. Krátká a dlouhá,  ta druhá trvala 14 roků. Krátká představuje pasování za udatnost v boji, a to třeba rovnou na válečném poli. Dlouhá předpokládá
výchovu chlapců od sedmi let na cizím šlechtickém dvoře. Je rozdělena do dvou období:
7 – 14 let páže
14 - 21 let panoš
21 let pasování na rytíře
Co musí umět páže, aby mohlo být povýšeno na panoše?
Učí se dvorním způsobům jednání.
Zná pravidla správného chování u stolu.
Obsluhuje při hostinách.
Vybraně se obléká.
Zná pravidla společenského vystupování.
Osvojuje si projevy úcty a obdivu k dámě.
Umí tančit.
Učí se věrné službě pánovi, pomáhá s ranním oblékáním apod.
Připravuje se pro boj, lov a klání.
Učí se jízdě na koni.
Trénuje zacházení s mečem a kopím.
Upevňuje fyzickou zdatnost.
Vštěpuje si rytířské představy o ctnosti.
Co musí umět panoš ve 14. stol., aby mohl být pasován na rytíře?
Zvládá výcvik ve zbrani, jízdu na koni a klání při turnajích.
Provází pána na válečných taženích.
Pomáhá s přípravou do bitvy, s oblékáním a svlékáním zbroje –  váží až 40 kg.
Stará se o pánovu zbroj a koně.
Doprovází pána při turnajích a slavnostech na lov.
Nosí štíty feudálů s erbovním znamením.
Věnuje se zpěvu, hudbě a básnictví.
Ztotožňuje se s rytířským způsobem života – ochraňuje slabší a neozbrojené (sedláky, duchovenstvo, ženy a děti).
U středověkého stolu

Stůl byl posvátným místem v obydlí rolníka, řemeslníka i šlechtice.
U panského stolu patřil k slavnostní úpravě ubrus a co největší rozmanitost pokrmů, tedy kromě chleba a masa též ořechy, ovoce, med, bílé pečivo (calty) a pamlsky.
Mnohé z lahůdek by nám dnes nechutnaly. Kuchaři s oblibou míchali koření různých chutí. Pokrmy se nerozlišovaly na sladké a slané, takže omáčky k pepřeným pečením sladili medem.
Středověké stolování se řídilo vegetačním cyklem, ale též střídáním hodů a postů. Ve dnech půstu (každý pátek, v adventu a po čtyřicet dnů před Velikonocemi) nesměli věřící křesťané konzumovat maso a živočišné tuky. Na stůl přicházely obilné a luštěninové kaše z prosa a hrachu, chléb a ryby. Maso bývalo na panském stole každý den, ale rodiny rolníků a řemeslníků je mívaly jen o svátcích a v neděli.
Některé ze středověkých pokrmů již z jídelníčku moderního člověka úplně vymizely a jejich názvy nám znějí cize:  varmuže – kaše ze sušeného ovoce, jícha – omáčka, pražmo – na pánvi upražená zrna nedozrálého obilí, pučálka – upražený naklíčený hrách.
Hostina

U panského stolu měl každý stolovník před sebou talíř, lžíci, nůž a pohár. Místo vidličky užíval tří prstů každé ruky, aby si sousta chleba a masa mohl namočit v míse s omáčkou a podat do úst.
Poté, co rodina usedla ke stolu, pronesl hospodář  krátkou děkovnou motlitbu. Nezáleželo na tom, zda na stole stála společná mísa s kaší, z níž všichni nabírali dřevěnými lžícemi, nebo zda stůl byl prostřen k panské hostině.
Ne všichni ale znali a dodržovali stejné způsoby stolování.
Naučit se znát pravidla správného chování u stolu patřilo k povinnostem pážete.
Kultura stolování se zvýšila po křížových výpravách, kdy rytíři převzali tyto zásady od islámských protivníků, přičemž mnohá z těchto pravidel platí dodnes.
Pravidla správného chování u středověkého stolu:
Nemluvit a nepít s plnými ústy.
Nehltat  velká sousta.
Neolizovat nůž.
Nebrat sousedovi z mísy nejlepší porce.
Nepolehávat po stole.
Neutírat si nos do ubrusu.
Nevyvolávat při jídle hádky.
Mýt si ruce po každém masitém chodu. 
Umyvadla patřila k výbavě jídelen, na stolech byla v ozdobných konvičkách připravena voda, sluha obcházel s ručníkem hosty.
Několik nápadů pro přípravu pokrmů ze středověku:
Štika po rybníkářsku
Roztrhni štiku a vař ve vodě, ale nesol velmi. Dajž na ni másla ať  to spolu vře. Potom, když by již byla, oceď polovici jíchy, ale polovici nech a vlož  tam petružalného koření, aby spolu vřelo.Taky  přihoď drobně slaniny. Přilej potom něco vína. Po svaření dej na mísu a jez s chlebem tvrdým, který nalam do jíchy.
Prosná kaše
250 g prosa, 1,5 l mléka, 150 g másla, 100 g cukru, 100 g perníku, 2 vejce, 100 g sušených švestek, sůl. Proso dvakrát vypereme v horké vodě. Pak scedíme, trochu osolíme a za stálého míchání v mléce uvaříme. Horkou kaši posypeme strouhaným perníkem, mletým cukrem a omastíme máslem.
Vychladlou kaši můžeme dále péci. Dáme ji do pekáče vytřeného máslem a vysypaného strouhankou. Kaši nahoře poklademe opranými švestkami a zalijeme mlékem, do něhož jsme zakvedlali vejce a cukr.

Pšeničné placky
Jemně umletou celozrnnou mouku smísíme se špetkou soli. Postupně přidáváme horkou vodu, až vznikne hutné těsto. Přidáme polévkovou lžíci oleje a hněteme těsto, dokud není hladké a pružné. Necháme minimálně ? hod. ležet, pak si namažeme ruce olejem a z těsta tvoříme koule o průměru 3-4 cm. Z nich vyválíme placky o prům. 10 cm. Na rozpálenou pánev lehce vytřenou olejem vložíme placku a přitiskneme ji ke dnu. Po chvilce placka vyběhne, pak ji obrátíme. Hotové chlebové placky mají být světlé, můžeme je lehce potřít povidly.